Historie salsy: od kubánského sonu k timbě

Kořeny salsy: kubánský son a odkud se vzalo slovo „salsa“

Většina muzikologů se shoduje na tom, že původ salsy pochází nepopíratelně z kubánského sonu. Možná i proto se domnívají, že prvním exponentem salsy byl afrokubánský baskytarista Ignacio Pineiro, který založil slavný Septeto Nacional a v roce 1927 hrál se skupinou v Apollo Theater a v Chicagu na světové výstavě v roce 1933.

Pozoruhodné je, že původ názvu salsa, který nyní zahrnuje spíše širokou škálu stylů ze španělsky mluvící Karibiku, lze vysledovat právě od Ignacio Pineira, který složil legendární skladbu „Echale salsita“.

Pro „pikantní“ chuť se v tomto složení dá poslouchat duch původního zvuku. Rytmy a perkuse jsou velmi shodné se salsa zvukem, jen chybí větší orchestr hudebníků, který začal být výraznější až v průběhu roku 1950, kdy získalo na síle mambo, son montuno y chachahá.

Od menších sestav k orchestru: mambo, cha-cha-chá a osobnosti, které formovaly zvuk

Velkou zásluhu na vývoji salsy mají především legendární muzikanti, ikony kubánské muziky, jakými byli bezesporu Benny Moré, Chano Pozo, Arsenio Rodriguez, Cachao Lopez, Perez Prado, Celia Cruz ze známé kapely La Sonora Matanzera a Mongo Santamaria.

Většina z nich emigrovala ve 40. a 50. letech do USA, kde se vlna kubánských rytmů mísila s jazzem. „El Barbaro del Ritmo“ Benny Moré, král mamba a bolera, který je pro všechny na Kubě otcem Casina, Sonu a patronem kubánské muziky.

Legendární skladby Benny Moré proslavil později jeho velký obdivovatel, skvělý muzikant a zpěvák z Venezuely Oscar De Leon, který se velkou měrou zasloužil o popularitu kubánské muziky po celém světě. Zde je záznam z koncertu na Kubě roku 1983, kde si ho celá Kuba doslova zamilovala a byl to jeden z velkých impulsů pro oživení kubánské populární muziky po revoluci.

Contradanza, danzón a první rueda: jak se na Kubě rodily další styly

Když zašátráme trošku v minulosti, zjistíme, že v polovině 14. století se v Evropě na území Francie ve Versailles tančí styl la contrandanse a taktéž na královském dvoře ve Španělsku. Později během koloniálního období se tento styl přemístil již pod názvem CONTRADANZA na Haiti a do Havany na Kubu.

Velmi důležitým impulsem pro rozvoj rytmu Sonu na Kubě byla silná vlna přistěhovalců z Haiti na východ, Oriente, Santiago de Cuba. První vlna byla tzv. la contradanza criolla, což byla kreolská verze contradanse s africkou instrumentální interpretací. Druhá vlna přistěhovalců přišla v polovině devatenáctého století z Haiti a přispěla také ke vzniku kubánského sonu.

Contradanza inspirovala muzikanta a skladatele Miguela Failde z provincie Matanzas, který založil koncem 19. století nádherný hudební styl DANZÓN. Díky jeho kráse se tanec, který doprovázel orchestry hrající tento hudební žánr, stal danzón národním tancem Kuby.

Později roku 1952 se zrodil hudební žánr, jedno z dětí danzónu, a to byl celosvětově známý styl EL CHACHACHÁ, vytvořený skladatelem Enrique Jorrín v Havaně. První rueda, která se tancovala v 50. letech, byla rueda de chachachá, až později, začátkem 60. let, se začala rueda aplikovat též v Casinu (původní název pro námi známou salsu).

Africké kořeny v kubánské hudbě: clave, polyrytmy a coro/pregón

Vokální tradice a rytmy bubnů hrají ústřední roli v náboženských a sociálních praktikách Afričanů. Důležitým aspektem je sdílená muzikálnost. Jeden z hudebníků hraje zvláštní a jedinečný rytmus (klíč) a ostatní muzikanti hrají společně polyrytmy. Právě polyrytmy byly převedeny do konceptu kubánské rumby a následovně i do kubánského sonu, na kterém stojí i současná salsa.

Nejtypičtější základní rytmy, které udávají a drží rytmiku, jsou tzv. „la clave“ (klíč). U rumby je to rytmus 2/3 a u sonu 3/2. Oba dva tyto styly mají silný původ z afrických rytmů.

Sborový zpěv, tzv. coro, el pregon v salse, pochází taktéž z náboženských obřadů, kde byly písně pod vedením náboženského vůdce afrického kmene.

Irakere, afro-cuban jazz a zrod timby: 70. léta

Způsob kompozic kubánské muziky se lišil v druhé polovině devatenáctého století v závislosti na zeměpisné poloze. Na východě byla hudba založena na jednoduchém rytmickém akordu, doprovázeném občasnou improvizací tresu a držením rytmiky s la clave. To vše jsou základní vlastnosti, které jsou právě v současné salse. Hudba na západě měla blíže k Evropě. Nástroje se podobaly těm z francouzských orchestrů. Tato struktura orchestrů pak usnadnila vstup jazzu do kubánské hudby.

Velkým impulsem pro kubánskou populární muziku přišel roku 1972 kapelou Irakere, založenou úžasným pianistou Chucho Valdés (syn legendárního Bebo Valdes), který se jako jediný kubánský muzikant žijící na Kubě může pyšnit 5 Grammy Awards a 3 Latino Grammy Awards. Hudební styl, s kterým kapela přišla na kubánskou scénu, měl nádech amerického jazzu se silným základem afrokubánského folklóru Yoruba.

Chucho Valdés společně s velkými muzikanty jako Arturo Sandoval, Paquito de Rivera, Jorge Varona, Carlos Emilio Motrales, Carlos de Puerto, Bernardo Garcia a Oscar Valdés procestovali celý svět a ohromili tisíce tisíce fanoušků na jazzových festivalech po celém světě.

Afro Cuban Jazz, timba a 80. a 90. léta

Tento styl obdržel název AFRO CUBAN JAZZ, což je i současná timba, která dostala na síle až na začátku 90. let, ale kapela Irakere je bezesporu matkou timby.

V 80. letech měla tato kapela silnou pozici na domácí scéně společně s Juan Formell y su LOS VAN VAN.

Začátkem 90. let přišla nová kapela NG LA BANDA v čele se skladatelem a skvělým flautistou Jose Luis Cortes, kteří doslova zbláznili celou Kubu se svým energetickým stylem kubánské timby, která začala psát novou etapu populární kubánské muziky pod jménem TIMBA. Přehrát na YouTube

Přidaly se samozřejmě i kapely jako Los Van Van (hrají převážně styl songo), Issac Delgado, Dan Den, Paulito FG, Opus 13, Manolito y su Trabuco, Adalberto Alvarez, Manolin Medico de la Salsa, Charanga Habanera a mnoho dalších…

V období let 2002 až 2009 začala kubánská timba mírně stagnovat, a to díky horečce zvané Reggaeton (pouliční karibský hudební styl inspirovaný americkým hip hopem, který se zrodil v Puertoricu), který doslova omámil celou Kubu.

Roku 2008 přišel velmi důležitý oživující impuls pro kubánskou muziku a tím byl bezesporu jeden z nejlepších kubánských trumpetistů Alexander Abreu, který doprovázel od roku 1998 přední kapely kubánské hudební scény jako Los Van Van, Manolito y su Trabuco, Issac Delgado, Paulito FG y su elite, Tumbao Havana a mnoho dalších…

Jeho nápad založit si svou kapelu společně se svými bývalými spolužáky z hudební konzervatoře a muzikanty, kteří dominovali v 90. letech v kubánské populární timbě. Byl to jeden z velmi důležitých historických okamžiků pro kubánskou muziku, když na scénu přišla kapela HAVANA DE PRIMERA v čele s trumpetistou, který se zároveň stal lídrem a hlavním zpěvákem kapely.

S albem „Haciendo historia“ doslova ohromili celý kubánský národ a Havana de Primera měla během jednoho roku fanoušky nejen po celé Kubě, ale i po celém světě. Tento impuls byl zlomový a velmi důležitý pro kubánskou muziku, protože namotivoval i ostatní kapely na kubánské hudební scéně a zvedl úroveň kubánské muziky o úroveň výše.

Havana de Primera od té doby již vydala další album pod názvem Passaporte, kde skladby jako „Carita de Passaporte“ a „Al final la vida“ sklidily velký úspěch a byly dlouho v čele latino top ten v Itálii, Francii a Miami.

Singl „Me dicen Cuba“ je hitem v salsa klubech po celém světě: Přehrát na YouTube